Strategické plánování

Strategické řízení

• Strategické postupy v podobě řízení vznikaly v průběhu 20. století, zejména po 2. světové válce, nejprve ve vojenství. Později pronikaly do systémových přístupů v podnikatelském (70. léta) a veřejném sektoru (90. léta).
• 90. léta přináší nový úhel pohledu při tvorbě a naplňování strategického řízení – mimo ekonomického a kvalitativního i sociální hledisko.
• Mezi první města v ČR, která přijala principy strategického řízení, patřily např. Vsetín, Hradec Králové nebo Litoměřice.
• V roce 2014 uplatňovalo v ČR strategický přístup 425 obcí s počtem obyvatel nad 1 000.
• Naplňuje základní legislativní předpisy (zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů).
• Hranice strategického řízení ve veřejné správě jsou určovány více politickými podmínkami než stavem prostředí, dále omezeními investičního kapitálu v rozpočtu a svobody manažerů při změně strategie.
• O směru strategického řízení často rozhodují politické orgány (zastupitelstvo, rada, starosta, primátor, místostarostové, či náměstci primátora), které jsou volené na omezené období.
• Patrné je podcenění role stálých manažerů (např. tajemníka či vedoucích odborů).

Základní kroky procesu strategického řízení ve veřejné správě.

Strategické plánování

• přístup (soubor dílčích metod a technik), jež může být použit v řadě lidských činností, přičemž jednou z nich je oblast regionálního rozvoje.
• systematický způsob jak organizovat změny a vytvářet v celé společnosti široký konsenzus a společnou vizi pro lepší (socio)ekonomickou budoucnost.
• proces promyšleného, do budoucnosti hledícího a dlouhodobého usměrňování nějaké činnosti, oblasti.

Zásadním výstupem strategického plánování je STRATEGICKÝ PLÁN.

Zpracování strategického plánu

Ukázka základních fází zpracování strategického plánu měst a obcí

Důvody pro aplikaci strategického managementu ve veřejné správě

• města disponují omezenými zdroji (personálními, finančními, časovými, atd.), navzájem si konkurují (snahy o získání nových obyvatel, investorů, turistů, apod.),
• s vytvořeným strategickým dokumentem jsou úřady zvýhodněny pří žádosti o cizí zdroje,
• dosahují vyšší synergie prostřednictvím komunikace se všemi aktéry ovlivňujícími život ve městě,
• mají jedinečnou možnost aktivně ovlivňovat vývoj své budoucnosti a aktivovat tak i ostatní aktéry, za účelem poskytování co nejkvalitnějších služeb vzhledem k jejímu poslání,
• strategické plánování vytváří tlak na optimalizaci využití všech dostupných zdrojů,
• strategické plánování představuje prostředek k zahájení diskuse o budoucím vývoji města s širokou veřejností (vč. zástupců neziskových organizací, podnikatelů, svazů, komor, občanů) a vyjasnění priorit.

Proč vytvářet strategický dokument?

• shrnuje významné body aktuálního stavu, minulého i budoucího vývoje, a to ve všech socioekonomických odvětvích,
• definuje cíle rozvoje pro dané odvětví, problematickou oblast nebo region, tedy čeho chceme v rámci rozvoje dosáhnout,
• pomáhá prostřednictvím konsenzu stanovit společné priority všech aktérů participujících na životě ve městě,
• na základě poznání vnitřních a vnějších vlivů umožňuje vytvořit racionální a reálné cíle oproti ad hoc řešení,
• definuje způsoby (nástroje, aktivity, projekty) a zdroje (lidské, finanční a materiální), jakými chceme cíle dosáhnout,
• snižuje citlivost změn priorit rozvoje při nástupu nového politického vedení,
• podněcuje územní samosprávu ke spolupráci s veřejností,
• ukazuje veřejnosti výstup práce územní samosprávy,
• prostřednictvím komunikace s veřejností dochází k částečnému transferu odpovědnosti a podporuje se pocit sounáležitosti,
• definuje konkrétní cesty řešení nalezených problémů prostřednictvím konkrétních projektů.

Zpracovanost strategických plánů v obcích ČR v roce 2014 (průzkum ACSA)

K řízení větší změny na úřadě (rozumějte změny, kterou je již nutné plánovat, např. zavedení nového oddělení) je vhodné využít vybraných technik projektového řízení. Jakmile je projekt dokončen a jeho výstupy předány k běžnému užívání (oddělení začalo fungovat), začíná fáze „provozu“, ve které se zase pro popis a optimalizaci používá řízení procesního. Oba přístupy (projektový/procesní) se výrazně liší. A to zejména proto, že projektový přístup je založen na tom, že projekt je jedinečná událost. Oproti tomu procesní přístup vychází z faktu, že proces je událost opakovaná (běžná, již zavedená a tudíž popsatelná řadou parametrů).

Zajímá Vás víc? Navštivte naše kurzy v oblasti strategického plánování a řízení.

Chcete pomoci s tvorbou strategie či její implementací? Neváhejte nás kontaktovat.