Koučování
Pomůžeme dosáhnout úspěchu či spokojenosti tím, že podpoříme váš osobní potenciál (budeme pracovat s vašimi potřebami a hodnotami). Službu poskytujeme těm nejaktivnějším členům studentských organizací jako motivaci/odměnu.
Pro koho je koučování vhodné?
- Kdo cítí potřebu vykročit novým směrem a hledá ten správný.
- Kdo tuší, že má skryté rezervy a chce využít svůj potenciál.
- Kdo se zasekl na mrtvém bodě a neví, kudy dál.
- Kdo je aktivním člověkem, který chce být pánem svého osudu.
- Kdo chce najít rovnováhu mezi prací a osobním životem.
- Koho láká objevování sama sebe.
- Kdo hledá podporu a porozumění při řešení pracovních i životních problémů.
- Kdo na sobě chce intenzivně pracovat.
- Kdo chce investovat do své budoucnosti.
- Kdo chce najít východisko ze zdánlivě neřešitelných problémů.
Jaká je role kouče?
- Pomáhá podívat se na problémy jinak a objevit tak nové způsoby řešení a nové možnosti.
- Předkládá otázky, inspirativní podněty a dodává povzbuzení, aby potřebné řešení koučovaný nalezl sám.
- Zaručeně nepokládá jednoznační pokyny a přímé rady.
- Dodržuje mlčenlivost a k materiálům vzniklým v průběhu koučování přistupuje jako k důvěrným.
Jaké jsou podmínky účasti?
- Vzájemný respekt mezi koučem a koučovaným.
- Časový harmonogram spolupráce je stanovený podle možností kouče a koučovaného.
- Konzultant a student vzájemně respektují svůj čas a závazky (povinnosti).
Jaká témata se na koučování nejčastěji otevírají?
- Rovnováha mezi osobním a pracovním životem.
- Zvládání pracovního stresu, syndrom vyhoření.
- Promyšlení a propracování nových myšlenek a nápadů.
- Time management.
- Facilitace osobního rozvoje.
- Delegování úkolů a motivování spolupracovníků.
- Promyšlení velkých pracovních či životních změn.
- Spolupráce ve skupině.
- Touha zlepšit své schopnosti.
- Snaha získat více pracovních možností nebo kompetencí.
- Potřeba zvýšit si sebevědomí.
- Snaha zvýšit výkonnost.
O koučování trochu jinak:
„Šel jsem po cestě. Šel jsem po ní tak dlouho, až jsem zapomněl, kam jdu. Šel jsem, i když se cesta proměnila v nepohodlnou zarostlou pěšinu. Byl jsem unavený a zpomaloval jsem. Na jedné mýtině jsem náhodou potkal poutníka a zeptal jsem se ho na cestu. Neřekl mi kudy jít. Ale položil mi otázku a pozorně naslouchal mým odpovědím. Pak pokládal další a další otázky. Chvíli jsem se s ním zdržel. Neřekl mi, co mám dělat. Přesto jsem odcházel a věděl jsem, kam chci dojít, kudy tam jít a jak poznám, že už jsem v cíli. Odcházel jsem s vědomím, že mám dost sil dojít za svými sny.“